Velká Británie - informace o státě

Vlajka:
Velká Británie - vlajka

 
Země: Velká Británie
Oficiální název: Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Kontinent: Evropa
Rozloha: 244 820 km2
Počet obyvatel: 60 609 153 (červenec 2006)
Nejvyšší hory: Ben Nevis 1 343 m
Nejdelší řeky: Temže 340 km
Státní zřízení: konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem
Největší města: (aglomerace) London (hl. město) 6 825 000, Birmingham 2 625 000, Greater Manchester 2 560 000
Úřední jazyk: angličtina
Etnický původ/Národnostní složení: Britové 94% (Angličani 79,8%, Skoti 9%, Irové 4%, Welšané 1,2%), Indové 1,4%, obyv. z karibských ostrovů 1,0%, Pákistánci 0,8%, Bangladéšané 0,2%, Číňané 0,2%, Afričané 0,1%, ostatní 2,2%
Náboženská příslušnost: anglikáni 56%, římští katolíci 13%, skotští presbyteriáni 7%, metodisté 4,5%, ostatní křesťané 5,5%, muslimové 1,5%, židé 0,8%, hinduisté 0,7%, sikhové 0,4%, ostatní 1,0%
Měna: 1 libra šterlinků = 100 nových pencí
Hrubý domácí produkt (HDP): 1 903 000 000 000 US dolarů (2006)
HDP na osobu: 31 400 US dolarů (2006)
Průměrný věk dožití obyvatel: 78,54 let (2006)
Struktura HDP: zemědělství, lesnictví a rybolov 1,6%, těžba 1,9%, průmysl 24,8%, stavebnictví 6,2%, služby 65,5%

Velká Británie (Spojené království) je ostrovní stát v severozápadní Evropě, oddělený od kontinentu průlivem La Manche (Anglickým kanálem) a Severním mořem. Představuje unii historických zemí: Anglie, Skotska a Walesu a Severního Irska.

Přírodní poměry

Země, poměrně malá rozlohou, je velice pestrá co do typu geologické stavby i krajiny. Krajina ve větší části střední a jižní Anglie je jen mírně zvlněná, naproti tomu v severní Anglii, Skotsku, Walesu a Severním Irsku je velmi členitá a hornatá.

Povrch

Skotsko a okolní ostrovy - Hebridy, Orkneje a Shetlandy - tvoří nejsevernější část Británie. Členitý povrch Skotska tvoří čtyři oblasti: Kaledonské hory (Severozápadní vysočina) jsou od nejrozsáhlejšího pohoří Grampiany odděleny Kaledonským průplavem se známým jezerem Loch Ness. Nad jižním koncem průplavu se tyčí nejvyšší hora britských ostrovů Ben Nevis (1343 m). Nížina ve středním Skotsku se zvedá k jihu do Jihoskotské vysočiny. Cheviotské vrchy na samém jihu Skotska tvoří přirozenou hranici s Anglií.

Jižně od nich se v poledníkovém směru až do střední Anglie táhnou Penniny. Na severozápadě leží ledovci modelované Kumbrické hory (978 m) a známá jezerní oblast (národní park Lake District). Na severovýchodě se rozkládá nevysoké yorkshirské vřesoviště. Ve střední Anglii, jižně od Pennin, je krajina zvlněná, kopcovitá, zatímco východ země je převážně rovinatý. Temže, nejdelší řeka Británie, pramení v Cotswoldských vrších na jihu střední Anglie, teče na jihovýchod, protéká Londýnem a vlévá se širokou nálevkou do Severního moře. Vysočiny na Cornwallském poloostrově pokrývají další chráněná vřesoviště Dartmoor a Exmoor.

Nejhornatější oblastí ostrovů je Wales, omývaný na severu Irským mořem, Svatojiřským průlivem na západě a Bristolským zálivem na jihu. Vnitřní Wales vyplňují Kambrické hory s nejvyšší horou Snowdon (1085 m) na severozápadě. Ve středním Walesu pramení Severn, druhá nejdelší řeka Británie, která se vlévá do hluboce zaříznutého Bristolského zálivu.

Na druhé straně Irského moře se nachází Irsko. Británii patří pouze severovýchodní 1/6 ostrova. Severně od Belfastu, hlavního města provincie, se rozkládají Antrimské vrchy. Na jejich mořském úbočí se vytvořily pozoruhodné křídové a čedičové útesy. Západně od Belfastu leží největší britské jezero Lough Neagh.

Podnebí

Přestože se ostrovy nacházejí poměrně daleko na severu, jejich podnebí je mírné, oceanické s relativně malými výkyvy teplot (10-15 'C mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího měsíce). Klima ovlivňuje především teplý Golfský proud a setkávání teplého vzduchu ze západní Afriky (z oblasti Azorské výše) s chladným a vlhkým vzduchem z oblasti Islandu a Arktidy. Výsledkem jsou silné větry a vydatné srážky. Návětrné Hebridy a severozápadní Skotsko jsou nejdeštivějším místem v Evropě (4000 mm srážek).

Rostlinstvo a zvířena

Před více než pěti tisíci let byla Británie hustě porostlá listnatými lesy, z nichž do současnosti přežily jen ostrůvky. Přesto lesy (vesměs nově vysazené) pokrývají 10 % plochy země. Obvyklým typem krajiny ve Skotsku, Severním Irsku a ve vrchovinách severní Anglie a Walesu je vřesoviště. V nížinách původní rostlinný kryt a lesy prakticky zmizely. Volné plochy pokrývají rozsáhlé vždy zelené pastviny.

Větší savci jako vlci byli již před dávnými časy vyhubeni nebo vymizeli, když přišli o své přirozené prostředí. Největším savcem na ostrovech je dnes jelen, který žije na skotské vysočině. Z menších druhů je zastoupena liška, jezevec, vydra a lasice. Hojné a druhově pestré je ptactvo.

Společnost

Na britských ostrovech se zrodila moderní parlamentní demokracie, průmyslová revoluce a sociální stát. Nemenším přínosem je i angličtina, která je mateřštinou asi pro 350 milionů lidí na celém světě a další miliarda ji užívá jako druhý dorozumívací jazyk.

Dějiny Velké Británie

První lidé přišli do Británie v době ledové z evropského kontinentu přes šíji, která byla později zaplavena mořem. Stopy neolitického osídlení jsou známy ze 7. tisíciletí př. n. 1., kovové předměty z doby bronzové pocházejí asi z roku 1800 př. n. 1. Keltové ze střední Evropy přišli do Británie kolem roku 450 př. n. 1.

Římané v polovině 1. století n. 1. obsadili většinu území dnešní Anglie a Walesu (provincie Britannia) a přinesli s sebou křesťanství a latinu. Po stažení římských legií roku 407 byli keltští Britové zatlačeni daleko na sever a do Walesu vlnami germánských kmenů Anglů, Sasů a Jutů ze severní Evropy. Do 7. století, kdy misionáři znovu přinesli na ostrov křesťanství, již vznikla anglosaská království.

V průběhu 8. a 9. století se severovýchod a východ Anglie dostal pod nadvládu norských a dánských Vikingů. Tato nadvláda byla do poloviny 10. století svržena, ale již sjednocené Anglické království bylo znovu napadeno a v letech 1016-1042 ovládnuto Dány (Normany).

Roku 1066 byl anglický král Harold II. v bitvě u Hastings zabit Vilémem, normanským vévodou, který založil anglickou královskou dynastii. Nová feudální struktura anglické společnosti poskytovala její šlechtě značnou moc. Královskou moc roku 1215 dále omezila Magna Charta - listina svobod, jež vedla k vytvoření Velké rady, později známé jako parlament. První parlament se sešel, pokud je známo, za vlády Edwarda I. (1239-1307).

Na konci 12. století bylo dobyto Irsko. Roku 1284 byl anglické Koruně podroben Wales, k plnému sjednocení s Anglií však došlo až v roce 1536. Roku 1314 byl Edward II. (1284-1327) nucen uznat Roberta Bruce (1274-1329) skotským králem. Uzemní spory s Francií vedly ke stoleté válce (1337 až 1453); anglická vojska byla nakonec vypuzena z celého francouzského území.

Válka Růží (1455-1485) představovala krvavé vnitřní boje o vládu nad zemí, které skončily, když na trůn nastoupil Jindřich VIII. (1457-1509) a založil tudorovskou dynastii. Jindřich VIII. se roku 1533 odtrhl od římskokatolické církve a prohlásil se hlavou anglikánské církve. Za vlády jeho dcery Alžběty I. prožívala Anglie zlatý věk rozkvětu hospodářství, literatury i objevů. Silné loďstvo odrazilo španělskou námořní invazi a Britové začali pronikat na severoamerický kontinent.

Alžbětin nástupce, skotský král Jakub VI. (1566-1625), se stal jako Jakub I. anglickým králem a obě království spojil. Za jeho vlády se tisíce skotských a anglických protestantů usazovaly v Irsku na půdě patřící katolíkům, a zasévaly tak sémě konfliktů mezi katolíky a protestanty, jež se táhnou dodnes. Spory o rozsah pravomocí, které měl Jakubův syn Karel I. (1600-1649) s parlamentem, vedly k občanské válce a roku 1649 vyústily v královu popravu. Velitel armád parlamentu, Oliver Cromwell (1599-1658), byl jmenován lordem protektorem, ale již dva roky po jeho smrti byl na trůn povolán Karel II. (1630-85), byť s omezenými pravomocemi.

Katolický Jakub II. (1633-1701) se odcizil většině svých poddaných a v roce 1688 byl přinucen odejít do vyhnanství (tzv. ?slavná revoluce"). Po něm nastoupila na trůn jeho protestantská dcera Marie II. (1662-1694) se svým manželem, holandským princem Vilémem Oranžským (1650-1702). Roku 1707 byly Anglie, Skotsko a Wales formálně sloučeny do Království Velké Británie. Za vlády nové, hannoverské dynastie bylo roku 1715 poraženo skotské povstání usilující o znovunastolení vyhnaných Stuartovců. Další rebelie byla krvavě potlačena roku 1746 v bitvě u Cullodenu.

V 60. letech 18. století Británie porazila Francii v koloniálních válkách v Indii a v Severní Americe a stala se nejsilnější koloniální mocností světa. Kapitán Cook objevil roku 1770 Austrálii a Nový Zéland, což přispělo k dalšímu rozšíření Britského impéria. V roce 1775 se však kvůli daním vzbouřily americké kolonie. V následné válce porazily britská vojska a roku 1783 získaly nezávislost. V rámci napoleonských válek Británie roku 1805 porazila francouzské loďstvo v bitvě u Trafalgaru (španělský mys západně od Gibraltaru) a v roce 1815 přispěla k definitivní Napoleonově porážce v bitvě u belgického Waterloo.

Británie se stala světovou obchodní velmocí v době, kdy objev parního stroje a využití vlastních ložisek železné rudy a černého uhlí vyvolaly průmyslovou revoluci, která zásadně změnila výrobu a ovlivnila hospodářský vývoj. V letech 1837-1901 za panování královny Viktorie (1819-1901) se Britské impérium dále rozrostlo, až pokrývalo čtvrtinu zemského povrchu. Pro udržení své koloniální říše vedla britská armáda v letech 1851-1902 války téměř po celém světě. Kanada, Austrálie a Nový Zéland však byly již od konce 19. století plně samosprávné.

Na ostrovech vynucené sociální reformy zlepšily situaci dělnické třídy, na druhé straně v Irsku zase sílilo hnutí požadující samostatnost. Roku 1914 vstoupilo Spojené království spolu s Francií a Ruskem do 1. světové války proti Rakousku a Německu a utrpělo v ní i přes konečné vítězství značné ztráty na zemi i na moři. Roku 1922 získalo jižní Irsko (pozdější Irská republika) nezávislost. Provincie Severní Irsko se rozhodla zůstat součástí Spojeného království.

Roku 1931 vzniklo z britských autonomních zámořských dominií Britské společenství národů (Commonwealth). V zemi se tou dobou prohlubovala hospodářská krize 30. let a rostla nezaměstnanost. Smířlivou politikou vůči Hitlerovi přispěla Británie k vypuknutí 2. světové války. Královské letectvo na jejím začátku úspěšně odrazilo německou leteckou invazi, ale Londýn a mnoho dalších měst bylo bombardováním těžce poškozeno. Také ztráty loďstva a na pozemních bojištích celého světa byly značné. Poválečné přídělové hospodářství trvalo až do začátku 50. let.

Labouristická socialisticky orientovaná vláda zvolená bezprostředně po válce vytvořila první sociální stát a zestátnila klíčová hospodářská odvětví jako dopravu, těžbu uhlí a energetiku. Pozdější konzervativní vlády zejména v 70. a 80. letech, vrátily většinu podniků do soukromých rukou.

V 70. letech bylo Britské společenství tvořeno již téměř výhradně nezávislými státy. Koncem 60. let došlo v Severním Irsku k vyostření konfliktu mezi protestantskou většinou, která si přála zůstat součástí Spojeného království, a katolickou menšinou, jež usilovala o sjednocení s Irskou republikou. Rozmachu násilí a terorismu nezabránily ani britské jednotky vyslané do Severního Irska v roce 1969. Až počátkem roku 1994 bylo uzavřeno příměří. Křehkému příměří napomohlo zasedání zainteresovaných stran, které se konalo ve Stormontu. Vyslovilo souhlas s ustavením Shromáždění Severního Irska, avšak odzbrojení nelegálních vojenských jednotek zůstává stále ještě problémem číslo jedna.

Státní zřízení

Spojené království je konstituční monarchie, v níž vládne parlamentní demokracie, avšak bez psané ústavy. Základem práva jsou zákony schválené parlamentem, jejich soudní výklad a také zvykové právo (neplatí ve Skotsku).

Zákonodárný orgán - parlament tvoří Dolní (Poslanecká) sněmovna (House of Commons, 635 poslanců) v čele s předsedou (Speaker) a Horní sněmovna ( House of Lords, Sněmovna lordů) v čele s lordem kancléřem. Členové první z nich jsou voleni ve volbách většinovým systémem. Většina z přibližně 1000 křesel ve Sněmovně lordů je dědičná, ostatní členové jsou jmenováni a část křesel je rezervována pro zástupce anglikánské církve. Panovníkovo právo vetovat zákon nebylo použito od 18. století. Výkonnou moc má vláda v čele s ministerským předsedou.

Samosprávné volené orgány mají hrabství (ve Skotsku oblasti) a nižší jednotky - okresy (distrikty). Vzhledem k výsledkům referenda z roku 1998 vláda vyslovila souhlas s ustavením místního voleného parlamentu ve Skotsku a národního shromáždění ve Walesu, jejichž řízení nebude nadále vycházet z Londýna.

Obyvatelstvo

Angličané, Irové, Skotové a Velšané tvoří směsici obyvatel se staletou historií. Výrazně nejpočetnější jsou Angličané a angličtina je také úředním jazykem. V některých částech Skotska přežívá gaelština (starý keltský jazyk) ; používání velštiny ve Walesu se rozmohlo od doby, kdy byla zavedena ve školách.

Od roku 1946 přistěhovalectví ze zemí Commonwealthu, hlavně z karibské oblasti, Indie a Pákistánu, vytvořilo mnohorasovou a kulturně pestrou společnost. Vzrůstá počet muslimů a obyvatel dalších vyznání. Formálně se hlásí ke křesťanství 90 % populace, aktivních věřících je však málo. Británie patří k nejvíce urbanizovaným zemím světa. Na venkově žije již jen 8 % populace. Obrovské jsou regionální rozdíly v hustotě zalidnění. Zatímco v centrální Anglii žije až 1000 obyvatel na km2, v severním Skotsku je jich méně než 10.

Hospodářství

Z místa první světové hospodářské a průmyslové velmoci se Británie rozpadem koloniální říše, válečnými ztrátami a vzrůstající světovou konkurencí propadla až na 4. místo v Evropě. Tomuto úpadku nezabránilo ani využití zásob ropy a zemního plynu v Severním moři, vstup do Evropského společenství a velký nárůst podílu služeb v ekonomice země.

Zemědělství a rybolov

Zemědělství pokrývá asi 2/3 spotřeby potravin, zaměstnává však jen 2 % práceschopného obyvatelstva. Nejvíce orné půdy je na východě země, na ostatním území silně převládají pastviny, které tvoří téměř polovinu plochy země. Na prvním místě se chovají ovce, následuje skot, vepři a drůbež. Proslulý je chov sportovních koní. Hlavními plodinami jsou pšenice, ječmen, brambory a cukrová řepa. Důležitá je i produkce krmiv a chmele. Výroba je vysoce mechanizována.

Také rybolov se zefektivňuje, přesto však upadá, vzhledem k vydrancování lovišť a zahraniční konkurenci. Ve věci lovu v teritoriálních vodách došlo ke střetům s Islandem a Dánskem. Rozšiřuje se chov ryb, zejména lososů. Lesy vhodné k těžbě pokrývají méně než 5 % rozlohy země. Hospodaří v nich jak soukromníci, tak stát.

Průmysl

Omezené zásoby nerostných surovin v Británii jsou už značně vyčerpány. Skoro všechny uhelné doly v jižním Walesu byly v 90. letech jíž uzavřeny. I když těžba černého uhlí je stále ještě poměrně významná, v zemi se dnes většinou spaluje levné uhlí z dovozu.

V roce 1962 byl objeven zemní plyn a v roce 1975 byla v Severním moři otevřena první ložiska ropy. Británie se brzy stala dokonce vývozcem ropy. Elektrickou energii poskytují především klasické tepelné elektrárny, ale více než 20 % připadá na elektrárny jaderné (největší Heysham). Ve Skotsku je v provozu řada malých vodních elektráren.

Význam tradičního ocelářství, stejně jako stavby lodí (ústí řek Clyde, Tees, Tyne a Wear), silně poklesl. Nejdůležitějším odvětvím je výroba dopravních prostředků, automobilů a letadel (Londýn, Birmingham, Manchester, Nottingham, Wolverhampton). Známá je výroba textilních strojů, energetických zařízení, kancelářské a nověji i výpočetní techniky. Velký rozvoj zaznamenala petrochemie a navazující chemická výroba. Rozšířená je tradiční textilní výroba (výrobky z vlny, bavlny, lnu a juty). Proslulá je výroba skotské whisky (nejdůležitější exportní artikl Skotska) a piva. Londýn zůstává jedním z nejdůležitějších obchodních a finančních center světa. Četné historické památky, kulturní akce a rozmanitá krajina podnítily v Británii rozmach turistického ruchu (téměř 20 milionů návštěvníků ročně).

Doprava

Průmyslová revoluce v 19. století vyvolala potřebu výstavby železniční sítě a vodních kanálů, později i silnic. Význam železniční dopravy po znárodnění v roce 1947 i přes její modernizaci upadl. Slouží zejména přepravě nákladů mezi vnitrozemím a přístavy, z nichž nejdůležitější jsou Londýn, Tees a Hartlepool, ropný terminál Milford Haven, Southampton a Liverpool. Významná je pobřežní kabolážní doprava.

Od rodku 1960 se rozšiřuje dálniční (3200 km) a silniční síť. Její kapacita však nestačí a zejména na jihovýchodě jsou silnice stále přetížené. Rozvinutá je místní i dálková autobusová doprava. Zatížení komunikací se ještě zvýší s plným využitím tunelu pod Lamanšským průlivem, který byl slavnostně otevřen v květnu 1994.

Privatizované British Airways patří k největším leteckým společnostem světa a Londýn s letišti Heathrow a Gatwick je největším leteckým uzlem v Evropě. Pravidelné letecké spojení má celkem 53 britských měst.>/p>

Spoje a sdělovací prostředky

V průběhu 80. let byly privatizovány telekomunikace. Všechny britské noviny jsou v soukromých rukou, hlavními vlastníky jsou dvě velké společnosti. Formální cenzura neexistuje. British Broadcasting Corporation (BBC) působí jako nezávislá veřejná korporace, která spravuje většinu místního i celostátního vysílání rozhlasu a televize. Independent Broadcasting Authority (IBA- Nezávislý úřad pro vysílání) dohlíží na licence komerčního vysílání televize a rozhlasu. Re speciálním službám patří vysílání ve velštině, satelitní sítě a malé, leč významné kabelové sítě.

Zdravotnictví a sociální péče

Systém státní zdravotní péče, který byl zaveden roku 1948, poskytuje bezplatnou zdravotní péči a nemocniční ošetření. Dětem, starým lidem a nemajetným se promíjí i poplatek za oční vyšetření, péči o chrup a léky. V zemi je 2500 státních nemocnic a řada soukromých nemocnic s přímou platbou.

Vzdělání je od 5 do 16 let bezplatné a povinné. Na konci 80. let byly zavedeny celostátní osnovy. Mimo státní školy je v provozu asi 450 placených soukromých škol. Skoro třetina studentů pokračuje ve studiu na univerzitách nebo jiné formě pomaturitního vzdělávání.

Články z blog.zemepis.net


Evropa, další státy

Albánie, Andorra, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Island, Itálie, Jugoslávie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Moldavsko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Vatikán, Velká Británie