| Země: | Albánie |
| Oficiální název: | Albánská republika |
| Kontinent: | Evropa |
| Rozloha: | 28 748 km2 |
| Počet obyvatel: | 3 581 655 (červenec 2006) |
| Nejvyšší hory: | Korabi 2 751 m |
| Nejdelší řeky: | Drina 282 km |
| Největší jezera: | Skadarské 370 km2 ( v zemi 148 km2) |
| Státní zřízení: | pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem |
| Největší města: | Tirana (hl. město) 275 000, Durrës 92 000, Elbasan 88 000 |
| Úřední jazyk: | albánština |
| Etnický původ/Národnostní složení: | Albánci 98,0%, Řekové 1,8%, ostatní 0,2% |
| Náboženská příslušnost: | bez vyznání 70%, muslimové 21%, křesťané 8% |
| Měna: | 1 lek (Lk) = 100 qindarů |
| Hrubý domácí produkt (HDP): | 20 210 000 000 US dolarů (2006) |
| HDP na osobu: | 5 600 US dolarů (2006) |
| Průměrný věk dožití obyvatel: | 77,43 let (2006) |
| Struktura HDP: | zemědělství a rybolov 28%, těžba a průmysl 33%, stavebnictví 5%, služby 34% |
Albánie je malá země na jihu jadranského pobřeží Balkánského poloostrova.
Hornatý terén Albánie přispěl k její izolaci v rámci Evropy. Dinárská soustava vrcholí hraničním pohořím Prokletije a masivem Korab. Na jih z Řecka zasahuje pohoří Pindos. Pobřežní nížina je zejména na severu močálovitá. Řeky Drina, Shkumbin, Seman a Vjosa s přítoky člení hlubokými údolími povrch země do řady úzkých pohoří. Podnebí je středomořského typu, v horských polohách mnohem drsnější.
Původ Albánců se odvozuje od indoevropských Ilyrců. V zemi lze rozlišit severní a jižní dialekt a nachází se zde i menšina Řeků.
V 1. stol. př. n. l. byla Albánie dobyta Římany, následovaly nájezdy řeckých Byzantinců, Bulharů, Normanů a Srbů, až se země dostala ve 14. století do područí Osmanské říše. Nezávislost vybojovaná na Turecku až v r. 1912 trvala do italské invaze v r. 1939. Po národně osvobozenecké válce vznikla r. 1946 nová Albánie pod vedením komunistické strany v čele s generálem Enverem Hodžou, který zemi izoloval od sovětského bloku a orientoval na Čínu.
Albánský komunistický režim padl za dramatických událostí (masový exodus Albánců do Itálie) v Evropě jako poslední. V r. 1991 byly uskutečněny první svobodné volby a pod tlakem v r. 1992 nové, ve kterých již byli komunisté poraženi. Se zahraniční pomocí se obnovuje hospodářský růst.
Albánie je nejzaostalejší zemí Evropy. Zemědělství zaměstnává téměř polovinu pracujících, ale v zemi převážně mladých lidí je obrovská nezaměstnanost. Pěstuje se pšenice, kukuřice, cukrovka, zelenina, víno, tabák a olivy. Chovají se ovce, kozy a skot; důležitý je rybolov. Bohaté nerostné zdroje poskytují chromovou, ferro-niklovou a měděnou rudu, ropu, uhlí a asfalt. Slabý průmysl tvoří rafinerie, malé hutě a chemičky, textilní a potravinářské závody. Převážně venkovská země má katastrofální infrastrukturu, která omezuje rozvoj ekonomiky. Vynikající perspektivu má cestovní ruch.
Albánie, Andorra, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Island, Itálie, Jugoslávie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Moldavsko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Vatikán, Velká Británie