Albánie (stát)
Albánie – informace o státu
| Země | Albánie |
|---|---|
| Oficiální název | Albánská republika |
| Hlavní město | Tirana |
| Kontinent | Evropa |
| Rozloha | 28 748 km2 |
| Počet obyvatel | 2 821 977 (2011) |
| Vznik státu | 28. 11. 1912 |
| Nejvyšší hory | Korabi 2 751 m |
| Nejdelší řeky | Drina 282 km |
| Největší jezera | Skadarské 370 km2 ( v zemi 148 km2) |
| Státní zřízení | pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem |
| Největší města | Tirana (hl. město) 275 000, Durrës 92 000, Elbasan 88 000 |
| Úřední jazyk | albánština |
| Etnický původ/Národnostní složení | Albánci 98,0%, Řekové 1,8%, ostatní 0,2% |
| Náboženská příslušnost | bez vyznání 70%, muslimové 21%, křesťané 8% |
| Měna | 1 lek (Lk) = 100 qindarů |
| Hrubý domácí produkt (HDP) | 7 997 US dolarů (2012) |
| Průměrný věk dožití obyvatel | 77.43 let (2006) |
| Struktura HDP | zemědělství a rybolov 28%, těžba a průmysl 33%, stavebnictví 5%, služby 34% |
Albánie – sousední státy
| Vlajka | Stát | Hlavní město | Rozloha | Populace |
|---|---|---|---|---|
 |
Černá Hora | Podgorica | 13 812 km2 | 620 029 |
 |
Kosovo | Priština | 10 887 km2 | 1 815 606 |
 |
Makedonie | Skopje | 25 713 km2 | 2 062 294 |
 |
Řecko | Atény | 131 957 km2 | 10 815 197 |
 |
Srbsko | Bělehrad | 77 474 km2 | 7 181 505 |
Referát
Albánie je malá země na jihu jadranského pobřeží Balkánského poloostrova.
Přírodní poměry
Hornatý terén Albánie přispěl k její izolaci v rámci Evropy. Dinárská soustava vrcholí hraničním pohořím Prokletije a masivem Korab. Na jih z Řecka zasahuje pohoří Pindos. Pobřežní nížina je zejména na severu močálovitá. Řeky Drina, Shkumbin, Seman a Vjosa s přítoky člení hlubokými údolími povrch země do řady úzkých pohoří. Podnebí je středomořského typu, v horských polohách mnohem drsnější.
Lidé a dějiny
Původ Albánců se odvozuje od indoevropských Ilyrců. V zemi lze rozlišit severní a jižní dialekt a nachází se zde i menšina Řeků.
V 1. stol. př. n. l. byla Albánie dobyta Římany, následovaly nájezdy řeckých Byzantinců, Bulharů, Normanů a Srbů, až se země dostala ve 14. století do područí Osmanské říše. Nezávislost vybojovaná na Turecku až v r. 1912 trvala do italské invaze v r. 1939. Po národně osvobozenecké válce vznikla r. 1946 nová Albánie pod vedením komunistické strany v čele s generálem Enverem Hodžou, který zemi izoloval od sovětského bloku a orientoval na Čínu.
Albánský komunistický režim padl za dramatických událostí (masový exodus Albánců do Itálie) v Evropě jako poslední. V r. 1991 byly uskutečněny první svobodné volby a pod tlakem v r. 1992 nové, ve kterých již byli komunisté poraženi. Se zahraniční pomocí se obnovuje hospodářský růst.
Hospodářství
Albánie je nejzaostalejší zemí Evropy. Zemědělství zaměstnává téměř polovinu pracujících, ale v zemi převážně mladých lidí je obrovská nezaměstnanost. Pěstuje se pšenice, kukuřice, cukrovka, zelenina, víno, tabák a olivy. Chovají se ovce, kozy a skot; důležitý je rybolov. Bohaté nerostné zdroje poskytují chromovou, ferro-niklovou a měděnou rudu, ropu, uhlí a asfalt. Slabý průmysl tvoří rafinerie, malé hutě a chemičky, textilní a potravinářské závody. Převážně venkovská země má katastrofální infrastrukturu, která omezuje rozvoj ekonomiky. Vynikající perspektivu má cestovní ruch.